Začalo to jako jeden článek. Nic víc než rychlý popis prvních dojmů a měsíců na nové škole. Následoval další po dvou letech. Tou dobou jsem si už připadal jako mazák. Domníval jsem se, že už něco umím. Avšak ani při nejmenším by mě nenapadlo, že z toho vznikne trilogie. Teď, kdy se pomalu blíží konec mého studia na jedné poněkud...

Není nad to si přečíst dobrou fantasy, kde nepravděpodobná skupina hrdinů vyrazí na cestu, na níž musejí porazit zlého čaroděje a zachránit svět. Nebo se ponořit do ruchu velkoměsta, kde se dvojice milenců snaží udržet svůj vztah pohromadě a společně překonat všechny problémy, aby mohli být spolu.

Vymyslet si vlastní jméno může působit jako hra na schovávanou. A v jistém smyslu to přesně tak je. Spisovatelé, blogeři, hudebníci nebo youtubeři si často vybírají pseudonymy – někdy kvůli tajemství, jindy kvůli praktičnosti. I já jsem posledních několik měsíců přemýšlel, že budu ve psaní dále pokračovat pod pseudonymem.

Před dvěma lety jsem psal článek, ve kterém jsem se rozepsal o nástupu na Vyšší odbornou školu publicistiky – VOŠP. V Praze. Od té chvíle uplynuly dva celé ročníky, což odpovídá čtyřem semestrům. Nastupoval jsem na školu s určitým očekáváním, měl jsem nějaké představy a pociťoval první dojmy. Ale jak je to teď? Přetrvávají přesvědčení, která jsem...